Llewellyn Falco v minulém Hyde Parku Civilizace

„What they know is how to be a consumer of technology. What is not taught is how to create technology. And that's the part we are interested in.“
Na webu pořadu je už dostupný záznam. K odkazu a přibližnému programu pořadu připojím i několik vlastních postřehů.
Zkráceně: rozhovor za shlédnutí stojí. Kéž by takových v televizi vysílali víc.

Záznam pořadu najdete zde.

Přibližný program

0:00	Moderní (jakože hodně moderní) technologie, v případě Llewellyna Falca pro každý den, a jak změní naše životy.
7:00	Reportáž o v lecčem převratné hře Kingdom Come: Deliverance.
10:30	Projekt Teaching Kids Programming.
23:00	Další zajímavé otázky, např.: čím se L. Falco vlastně živí, jak pomáhá optimalizovat zdravotní péči, jak bude vypadat budoucnost programování, jaký je vztah využívání technologií a (neschopnosti) empatie.
40:30	Druhá část pořadu: reportáž o nasazení programu Watson do praxe ve zdravotnictví, hostem je Jack Copeland. Hovoří o umělé inteligenci a práci Alana Turinga.

Teaching Kids Programming

Značná část rozhovoru je věnována projektu Teaching Kids Programming. Taková úroveň podrobnosti se na celostátní televizi často nevidí. Projekt nabízí výukový software založený na Javě a sadu široce otestovaných úvodních lekcí. Je určen především jako podpora učitelům. Vybral jsem několik momentů, které považuji za zajímavé.

Didaktika sleduje několik zásad, které už dnes považujeme za poměrně standardní:

• Děti co nejrychleji dosahují nějakého funkčního výsledku.
• Změny ve zdrojovém kódu jsou okamžitě zřetelné na výstupu.
• Děti zkoumají již hotové (a fungující) programy a vytvářejí jejich varianty.
• Na začátku práce mají k dispozici návody s jasnými a zdůvodněnými instrukcemi, tápání a frustrace se tvůrci programu snaží omezit na minimum.
• Za stejným účelem děti programují ve dvou u jednoho stroje.

Tyhle zásady přitom nevycházejí z didaktické přípravy v učitelském studiu, ale prostě z pozorování praxe a neustálé snahy o zlepšování výsledků.
Praktickou představu si můžeme udělat shlédnutím videa:

Za zásadní považuji snahu autorů dát dětem jakýsi návod, jak přeložit angličtinu do zdrojového kódu. Často se setkávám s tím, že mají žáci potíž se vyjádřit v programovacím jazyce, i když vlastně („svými slovy“) vědí, co chtějí. Takový návod samozřejmě nelze plně formalizovat, ale když je objektová architektura prostředí navržená přirozeně (tedy z pohledu dětí), může to fungovat a ušetřit dost počátečního trápení. Docela by mně zajímalo, nakolik je tenhle aspekt převoditelný do jiných jazyků.

L. Falco zdůrazňuje také otázku zábavnosti. Docela chápu, proč se u takových prohlášení některým učitelům zježí chlupy. Zde je ale nutno si uvědomit, co jsou vzdělávací cíle. Program je úvodem do programování, kdy je úkolem č. 1 vůbec vzbudit o danou činnost zájem. Falco koneckonců sám zmiňuje, že hodiny vypadají často víc jako výtvarka, než jako programování.

V souvislosti s cíli se pak samozřejmě nabízí otázka: Co se tedy děti takovým, ale i mnoha jinými způsoby, naučí? Jak to dovedeme namapovat na dílčí dovednosti programátora, nebo na součásti dovednosti řešit problémy? Takhle hluboko samozřejmě, ani s jako vždy skvěle připraveným Danielem Stachem, pořad nešel.

Poslední, u čeho se chci zastavit, je pojetí kvízů. Smyslem není dítě oznámkovat, ale ukázat mu, že se něco naučilo. Na začátku mu proto systém nasází pětky, což je patrně vnímáno jako férové, dítě koneckonců nic neumí. Hodnocení se pak postupně zlepšuje. Je to sice početně vzato totéž, co postupné přidělování bodů, ale psychologicky to asi působí dost jinak. A každopádně se značně omezí případná nervozita z výsledku takového „kvízu“.

Osobně jsem materiály nezkoušel a v nejbližší době se k tomu nedostanu. Máte s nimi někdo zkušenosti? Příspěvek na toto téma uvítám.

Celkově pořad doporučuji ke shlédnutí, i kdyby to mělo být při žehlení. Věřím, že něco zajímavého k zamyšlení se v něm najde pro každého.