O čem to tu je?

O informatice ve vzdělávání.
Informatika
Pro účely tohohle blogu: Věda o zpracování informací. Tedy nikoliv ovládání aplikací, nikoliv využití ICT ve výuce jiného předmětu. V informatice se učíme, jak v životě využít např. rozklad či převod problému, abstrakci a modelování, systematické procházení možností, rozpoznání rutinních postupů a jejich automatizaci. Taková informatika nestojí vedle tělocviku, ale vedle matematiky a fyziky. (pozn.: Tohle vymezení berte jako provizorní, uvítáme návrhy na zlepšení, nejlépe ve formě blogových příspěvků.)
Vzdělávání
Soustředíme se na hlavní proud vzdělávání, zejména na základní a střední školy. Semináře, kroužky, soutěže či vysoké školy jsou skvělou inspirací. Zde se ovšem zabýváme otázkou, jak může informatika prospět každému.
Nebráníme se občasným příspěvkům o ICT, mezipředmětových vazbách, technologiích ve vzdělávání, zájmových aktivitách atp., pokud budou dostatečně zajímavé. Taková témata ovšem nejsou zamýšlena jako ústřední pro tento blog.

Proč?

Když se čas od času sejde skupina informatikářů, rozvíjejí zajímavé debaty, které nestíhají dokončit, a stýskají si, že nejsou v kontaktu. Akademici s praktiky, základoškolští učitelé s gymnaziálními profesory, nikdo z nich se skutečnými informatiky, a tak dále. Tenhle blog má být příležitost pro průběžný vzájemný kontakt a diskuse na pomezí naznačených oblastí.

Cílem je v první řadě vlastní zamyšlení a diskuse, až ve druhé řadě pak nějaká osvěta. Tomu může odpovídat i záměrně provokativní tón článků. Tohle není místo pro výstupy seriózní učitelské či vědecké práce (byť i ty jsou vítány). Naopak je to místo, kde lze prezentovat i zatím poněkud mlžné či divoké myšlenky a konzultovat je s kolegy.

Uvedené cíle samozřejmě vyžadují aktivní zapojení čtenářů z různých oblastí jak v diskusích, tak jako autorů článků. Významně pomrkávám na doktorandy.

Kdo?

V tuhle chvíli já, Dan Lessner. Množné číslo nepoužívám jako plural maiestaticus, ale jako naději, že se někdo přidá. Jak na to?

5 komentářů:

  1. Ad "Věda o zpracování informací" -- nemůže jít zdaleka jen o vědu; do informatiky řadíme např. i softwarové inženýrství, a to je inženýrská disciplína, nikoli věda. Na toto téma se rozvíjí/zamlčuje polemika třeba i u nás na FIT, příp. na FEL ČVUT, liší se i různá vymezení pojmu "informatika" nebo "informatické myšlení". Můj argument na tomto místě je, že v tzv. "informatickém myšlení" jde o schopnost řešit problémy (nikoli odstraňovat rutinní obtíže) a že jde o praktický užitek. Vědci naopak trvají na tom, že je praktický užitek nezajímá (oni dělají vědu a jestli jejich výsledky mohou někomu posloužit prakticky, ať je využije), příp. že to či ono už "není matematika", "není fyzika", příp. není nějaká jiná věda. Takový postoj je v případě všeobecného vzdělání nepřípustný.

    Ad "Soustředíme se na hlavní proud vzdělávání, zejména na základní a střední školy" -- je rozdíl mezi vzděláváním základním, všeobecným a odborným. Základní vzdělání není všeobecné. Ve všeobecném vzdělávání jde především o schopnost učit se, řešit problémy, vyhledávat informace, kriticky je hodnotit, spolupracovat v týmu. V základním vzdělávání jde daleko víc o základní znalosti a dovednosti. Dost mě překvapuje, že zde musím opakovat to, co jsem se učil na bakalářskou zkoušku z obecné pedagogiky...

    Ivan Ryant

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ...a pro pořádek dodávám, co snad každý ví i beze mne: základní školy poskytují základní vzdělání, střední školy vesměs odborné vzdělání, jen gymnázia poskytují všeobecné zvdělání (waldorfská lycea považui za hybrid mezi odborným a všeobecným vzděláním)

      Smazat
    2. Děkuju za příspěvek!
      Ale jasně, že může jít jen o vědu. Význam pojmům přece dávají ti, kteří je používají. A chceme-li se někam pohnout, potřebujeme si ty pojmy vymezit. Proti širokému pojetí informatiky (jak je na různých místech prezentujete Vy) vůbec nic nemám, jen dost pochybuji, že je to pro celé školství praktické, natož proveditelné. A to je, jde-li nám o ten výsledný užitek, nakonec myslím rozhodující. Takhle večer vidím dva důležité momenty:

      1) Umím si představit školskou veřejnost, jak přiměřeně pochopí, co je informatika "úzká" (vědní) a co odpovídající školní předmět. Neumím si to představit s informatikou "širokou"
      2) Vědní informatika poměrně přirozeně zapadne mezi ostatní předměty (ano, do té strukury z 19. století, jak píšete pod jiným článkem, kde na to taky odpovím).

      Souhlasím, že se věda nezajímá o praktický užitek (o vědcích bych to tvrdil opatrněji). To ale není pro základní ani střední školy až tak relevantní. Matematikáři nemají nic proti počítání úroků, rádi poukazují na spojitosti stereometrie a architektury a další oblasti, kde je jejich abstraktní věda nejen krásná, ale taky užitečná. Fyzikáři nemluví jen o zákonu zachování energie, vysvětlí taky, jak funguje lednička. Chci tím poukázat na to, že si předměty po cestě z Akademie věd do školní třídy naberou i témata vědecky vzato nezajímavá a nepodstatná. Nepochybuji o tom, že kdokoliv uvažuje o informatice na nižších úrovních vzdělání, praktický užitek neopomíjí.

      K rozdílům mezi vzděláváním základním, všeobecným a odborným: překvapený nebuďte, mám jen "minimum" ;-) Nicméně doporučuji k nahlédnutí RVP ZV a tam uvedené klíčové kompetence, které srovnejte s tím, co píšete o všeobecném vzdělání. A na str. 12 dole (výtisk z r. 2005) vidím mj. "a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání". Ale abych to vysvětlil. Na tomhle blogu se chci věnovat "hlavnímu proudu", tomu, čím projde drtivá většina dětí. Ptám se: "Co má z informatiky umět každý?" Mě to víc zajímá na konci střední školy, ale je užitečné tutéž otázku vztáhnout i na konec deváté třídy. Označení různých druhů vzdělávání je myslím vedlejší, pokud se shodneme, že jde o všechny děti na ZŠ a SŠ.

      Smazat
    3. Zdá se mi takhle zběžně, že se neshodneme ve všem, ale jsou to jen rozdíly v názorech, které by se jistě vyjasnily někde u kafe nebo u piva. Jeden z takových názorů snad mohu uvést hned tady a teď: Vy byste rád, aby informatika zapadla mezi ostatní předměty, já bych rád ty ostatní předměty změnil. Důvod: současné problémy se nedají řešit v pojmovém rámci a s vymezením pojmů, jak k nim dospělo 19. století. Svět je už o kus jinde a pohnout by se (podle mého názoru) měla i škola. Navíc mě děsí ta šílená ignorance: plži-mlži-lumírovci jsou nedotknutelní, ale co se žáci dozvědí o základech, na kterých myšlení 19. století stálo? Můj oblíbený příklad: ještě moje babička četla na gymnáziu Epiktétovy Rozpravy. Kdo je dnes zná? A při tom o dnešku se z nich dozvíme víc než z Hegela s Nietzschem dohromady... Oni totiž gymnazisté v devatenáctém století byli vzděláváni k duchovní svobodě, a ne k naduté ignoranci a k hrdému nevolnictví. Tohle je naše specialita, např. ve Francii to tak zlé není (viz třeba příspěvky Zuzany Bayle na rvp.cz)

      Moje zkušenost z gymnázia je, že učitelé ostatních předmětů o integraci nestojí. V padesáti chtějí učit stále jen to, co se sami naučili ve škole. Nejsou ochotni vzít na vědomí, že se svět po dvaceti-třiceti letech změnil. Celá změna podle nich spočívá v tom, že z teorému Kotělnikovova-Shannonova se udělá teorém Shannon-Kotělnikovův. Celá informatika je podle nich dobrá maximálně k tomu, aby studenti mohli psát slohy ve Wordu a elaboráty z laborek propočítat v Excelu. A takhle se k informatice stavějí i začínající učitelé, protože ani učitele učitelů nikdo nepředělá, musejí prostě vymřít... Možná bych měl změnit gymnázium, např. ve Warnsdorfu údajně kompletně integrovali ivt do ostatních předmětů.

      Ptáte se: "Co má z informatiky umět každý?" Já bych odpověděl, že postavit se statečně k řešení problému -- to je taky jádro "informatického myšlení". Je-li tohle úsilí upřímné, pak už každý načerpá potřebné znalosti a dovednosti mimochodem, automaticky. Babička byla gymnaziální profesorka matematiky a fyziky a občas mi říkávala: tohle se neuč nazpaměť -- když to budeš používat, zapamatuješ si to, a když to používat nebudeš, tak si to pamatovat nemusíš. Jenže ta skládala atestace někdy kolem roku 1925...

      Děkuji za zajímavé náměty k přemýšlení. Rozdíly v našich názorech by asi byly tématem na zajímavou diskusi, nevidím nepřekonatelné rozpory. Ale už jsem zase spáchal dlouhý příspěvek, tak raději končím, kdo to pak má po mně číst -- jak varuje Dr. Brdička.

      Smazat
    4. Jo! Taky myslím. Navíc s ohledem na současný stav budou naše neshody pro praxi ještě dlouho irelevantní.

      Já si pro svoje úvahy zvolil menší cíl (zapadnout mezi ostatní předměty), protože mi připadá dosažitelnější, a protože mu líp rozumím. Epiktéta jsem totiž nečetl a na změnu celé koncepce výuky můžu mít názor, ale nemám ho čím podložit. Oproti tomu odhadnout východiska a argumenty pro ostatní předměty a přesvědčování, že informatika (věda) je splňuje taky, to myslím dovedu.

      Moje zkušenost z gymnázií je, no, taky smutná. Jinak některé učitele učitelů znám a do značné míry jejich situaci chápu. Připravují učitele na výuku podle v současnosti zažitého pojetí a požadavků RVP (s tím, že Vaše interpretace RVP, jak je vidět ve Vaší učebnici, je naneštěstí jedinečná). To moje minimum je koneckonců z MFF UK, kde se didaktiky informatiky týkají dva hlavní předměty. Jeden se týká výuky používání aplikací. Druhý výuky programování, vesměs na úlohách z olympiády, tedy pro nadané. Nikde se nepředpokládá, že bychom snad skutečnou informatiku učili všechny studenty. A nemám jak to mít fakultě, resp. kolegům za zlé. K jinému předpokladu jaksi není důvod.

      "Postavit se statečně k řešení problému" - tohle je paráda a děkuju za to. Mimochodem právě s tímhle, nikoliv s nějakým konkrétním učivem, mívám ve výuce hlavní potíže. A i kvůli tomu se mi nejvíc líbí vymezení informatického myšlení od CSTA/ISTE, s tou jejich dolní půlkou.

      Jsem rád, že jste tu něco k přemýšlení našel a ještě jednou děkuju za vaše příspěvky. Místy mi dávají v dobrém slova smyslu dost zabrat. Ale proto jsem taky začal s tímhle blogem.

      Smazat