Střípky z konference DidactIG 2015

Zdroj: obchod Ceza - Libor Havel, http://eshop.ceza.cz

Jak jsem psal už dříve, do Liberce se minulý týden sjeli didaktici informatiky z různých koutů republiky, Slovenska a Německa. V příspěvku přiblížím některé otázky a témata našich diskusí, s tajným záměrem, abyste příště přijeli taky.


Letošní ročník se uskutečnil bez podpory evropských fondů, takže jsme zažili méně vlaječek, méně podpisů a poněkud svěžejší organizátory. Zvanou přednášku o didaktice programování přednesl Ľubomír Salanci. Ddozvěděli jsme se něco o pojetí programování ve výuce na Slovensku, krátce se seznámili s teoreticky zakotvenou posloupností kroků poznávacího procesu programování, ale také o typických problémech, se kterými se lze setkat při sledování výuky v praxi. Patří mezi ně nerespektování etap uvedeného poznávacího procesu, nevhodné tempo a složitost látky a další vlastně známé nešvary. Jak se ale ukazuje, zřejmě není jednoduché se jich vyvarovat. Kromě toho jsme viděli několik zajímavých příkladů a jejich didaktických souvislostí (vč. příkladů ze slovenské maturity z informatiky, kam programování neodmyslitelně patří)

Ondřej Neumajer nás seznámil s vládní digitální strategií. Dalším zajímavým vystoupením byla upoutávka na vznikající monografii o oborových didaktikách, jejíž jedna kapitola bude věnována právě didaktice informatiky. Zpracovali ji společně Miroslava Černochová a Jiří Vaníček. Prima je, že půjde o komplexně pojatý a současný text, vztažený k didaktikám ostatních oborů. Teoreticky bude ukotvený možná víc, než se leckterému informatikáři bude líbit, ale mám dojem, že přesně to potřebujeme.

Logika

Množství příspěvků se věnovalo konkrétním experimentům ve výuce informatiky. I tyto ale leckdy vyvolaly hlubší otázky. Např. po vystoupení Vladimíry Sehnalové o logických úlohách ve výuce informatiky plné více i méně známých příkladů se rozvinula zjaímavá diskuse o tom, zda následující úloha je „logická“ či „prostorová“:

Který ze čtyř útvarů vpravo nemohl vzniknout otáčením útvaru vlevo?

Z prezentace Vladimíra Sehnalová – Logické úlohy ve výuce informatiky, Liberec, DidactIG 2015.

Na výsledku jsme se neshodli, ukázalo se, že úlohy třídíme každý podle poněkud jiných kritérií. Pro výuku informatiky je to jedno jen zdánlivě. Jedna z plodných oblastí výzkumu se zaměřuje na „předinformatické představy“, mám-li si vypůjčit z jiných oborů. Ve školce se nečte, nepíše a nepočítá, ale na tyto dovednosti se děti systematicky připravují. Víme, jak lze připravovat děti pro lepší porozumění informatice?

Animace

S tím souvisí poněkud překvapivý příspěvek Ingrid Nagyové. Vyrábí s žáky animace. První si představíme použití Scratche či Baltíka. Animace tam lze vyrábět snadno, pohodlně, výsledky jsou pěkné, snadno doplníme i nějakou interaktivitu. Tak to ale nebylo, v příspěvku byla řeč o ručním vyrábění jednotlivých snímků a následném spojování třeba do obrázku GIF. Ingrid Nagyová v tom procesu totiž rozpoznala řadu drobných aspektů, které my považujeme za samozřejmé, děti je ale musí nejdřív objevit. Z čeho se vůbec animace skládá, jak pracovat s pozadím obrázku, který se má pohybovat přes jiný obrázek, jak má vypadat ten „cyklus“, když je animace nekonečná, jak si plánovat práci, jak funguje „řízení“ pohybu dvou objektů zároveň atp. Děti jednak získají lepší představu, jak funguje třeba ten Scratch, a jednak ho mnohem víc ocení, když budou vědět, jak pracné je vytvářet animace ručně (tedy to si myslím já).

Nevidomé děti

Na Slovensku se dlouhodobě věnují práci s nevidomými dětmi. Bohaté zkušenosti mají např. s použitím výukových robotů. Letos nás Natália Kováčová seznámila s výsledky pokusu o zpřístupnění úloh Bobříka informatiky právě nevidomým dětem. Když jsem to slyšel poprvé, tak ve mně dost hrklo, bobří úlohy jsou totiž často založeny na nějakém obrázku nebo jsou dokonce interaktivní. Autorkám se ale povedlo úlohy přizpůsobit tak, že v nich zůstal původní informatický princip a zároveň byly pro nevidomé žáky zvládnutelné. Nasbíraly u toho tolik pozitivních zkušeností, že chtějí pokračovat a spolupracovat i mezinárodně. To mi, už kvůli těm dětem, přijde skvělé.

Poslední liberecké kino: Varšava

Organizátoři tak jako každý rok připravili exkurzi do nějaké místní zajímavosti. Tentokrát to bylo poslední kino, které není multiplexem. Pohnutý osud budovy, která vyrovnává výškový rozdíl dvou podlaží, vzal do svých rukou spolek místních nadšenců. Práci zahájili zjištěním, že je drtivá většina zachovaného vybavení plesnivá, prolezlá dřevomorkou, nebo obojí. Teď už je hlavní sál vyklizený a některé přilehlé prostory dokonce téměř hotové. Budova má svoje kouzlo, pro nás navíc umocněné tím, jak chytře byla navržena. Každý rok jsem zvědavější, co uvidíme příště.


K dalším zajímavým vystoupením se doufám vrátím v jednom z následujících příspěvků. Zatím se můžete podívat na prezentace, které dali vystupující k dispozici.