pondělí 14. prosince 2015

Víme jak vytěžit informaci z textu

Reaguji zde na článek Dana Lessnera Jak nezprasit povinnou výukuinformatiky. K jeho sympatickému úsilí o prosazení informatického myšlení do výuky jsem měl několik námětů k diskusi (nikoli polemos, spíš dialogos). Zatímco on usiluje o vymezení informatiky jako vzdělávacího oboru, mně jde spíš o propojení informatiky s ostatními obory protože gymnázium má být škola všeobecně vzdělávací a protože ve všeobecném vzdělání jde o chápání světa v souvislostech. Je tedy zřejmé, že zatímco Lessnerovo pojetí informatiky se hodí pro každou střední (a možná i základní) školu, mně jde specificky o metody a formy, jak učit informatiku na gymnáziích podle RVP-G. K mému překvapení mi pan Lessner nabídl, abych svoje diskusní příspěvky přepracoval do podoby článků. Rozhodl jsem se, že články pojmenuji v návaznosti na originál „Víme jak…“



Ein Ding erfüllt das Gemüt mit immer schrecklicher Bewunderung a to je hrdost, s jakou lidé (včetně učitelů informatiky) předvádějí, že naprosto nechápou, co je to informace, a že jim to vůbec — ale vůbec nevadí. Na zkraje uvedeném příkladu je však okamžitě zřejmé, že kdo neumí německy, nezíská z německého textu žádnou informaci — tj. pro něj to není žádná informace. A ani ten, kdo sice rozumí německy, ale nezná klasický výrok „Zwei Dinge erfüllen das Gemüt…“ a neumí se o něj opřít jako o pověstné kantovské apriori, tak ani ten si neužije pestrého informačního ohňostroje šlehajícího z vtipné aluze a zasahujícího tak bohatý kontext, jak dovolí duševní obzor čtenářův. Neználek zůstane uvězněn ve své neznalosti a aniž by chápal co se děje, bude tak nanejvýš znechuceně louskat moji kostrbatou němčinu bez naděje byť i jen na pouhý zákmit poznání vyššího (tj. na uvolnění laviny navazující informace). Neznalost je nadějnou formou blaženosti, neboť v sobě skrývá poznání in potentiam, ale je strašné muset snášet ignoranta, a ještě strašnější je sám se ignorantem stát — jak ostatně uvidíme v závěru tohoto článku — jakkoli se ignorance může zdát být zvláštní, zvrhlou a definitivně beznadějnou podobou svatosti. Co s tím? Zanechme mudrování snad ještě smutnějšího než omne animal (ovšemže s výjimkou kohouta a ženy) a raději si položme praktickou otázku: jak z německého textu vytěžíme informaci? — to je totiž námět na pěkné gymnaziální cvičení.

Když jsem dostal za úkol suplovat němčinu, vzal jsem buď některou z povedených básniček Christiana Morgensterna, anebo cca poslední stránku z Kafkova Procesu ani jedno není snadná četba. A společně se studenty jsme rozebírali významovou strukturu těch několika veršíků nebo vět. Přitom jsme viděli rozdíl mezi způsobem, jak uvažujeme v češtině, a odlišným způsobem, jak uvažujeme v němčině.

Hezkým příkladem z Procesu je např. tento citát:

„K. wußte jetzt genau, daß es seine Pflicht gewesen wäre, das Messer, als es von Hand zu Hand über ihm schwebte, selbst zu fassen und sich einzubohren. Aber er tat es nicht, sondern drehte den noch freien Hals und sah umher. Vollständig konnte er sich nicht bewähren, alle Arbeit den Behörden nicht abnehmen, die Verantwortung für diesen letzten Fehler trug der, der ihm den Rest der dazu nötigen Kraft versagt hatte.“


Významu se můžeme snadno dopátrat např. obyčejným větným rozborem (viz obr. 1). Není to tak naivní metoda, jak by se mohlo zdát na první pohled. Vždyť i Aristotelova metafyzika mapuje svoje kategorie na slovní druhy nebo na větné členy. A také překladače programovacích jazyků využívají synatktické analýzy všude, kde to jen jde, aby správně přetlumočily program z řeči programátora do řeči stroje to je příklad z všední informatické praxe.


Obr. 1: Větný rozbor německého citátu (kliknutím zobrazte plnou velikost)

 
Ve větném rozboru jsem barevně zvýraznil slova, která podle mého názoru charakterizují Kafkův typický způsob myšlení. Je to myšlení, které nám na první pohled připadne podivné, ale přitom vlastně výborně vystihuje úvahy o vině (a následném trestu): povinnost, zodpovědnost, osvědčit se, chyba, selhat. Je to jedna z cest k porozumění.

Kdo chce pokračovat, může roztřídit pojmy na věci, jejich vlastnosti, chování, vztahy atd. Výsledkem pak bude konceptuální model, např. v podobě diagramu na obr. 2. Dlužno připomenout, že konceptuální model je jen pojmovým rámcem konkrétní výpovědi, kterou jsme analyzovali. Nicméně při tvorbě informačních systémů je klíčové právě vypreparování konceptuálního modelu z požadavků na chování systému to je opět konkrétní případ z informatické praxe.

Obr. 2: Příklad jednoduchého konceptuálního modelu (podle první věty z citátu; kliknutím zobrazte plnou velikost)

Studenti si obvykle volí jednodušší způsoby práce s textem někdo např. nakreslí myšlenkovou mapu, jiný vypíše seznam významných pojmů (jako při brainstormingu) apod. Ideální je, když studenti pracují několika různými metodami, výsledky se na závěr porovnají a syntetizují, až nakonec dospějeme třeba k překladu uvedeného citátu do češtiny.


Dopátrali jsme se několika alternativních výkladů významů téhož textu, informace ukryté ve zprávě. Např. věta

„Die Logik ist zwar unerschütterlich, aber einem Menschen, der leben will, widersteht sie nicht.“

se dá přeložit a vyložit různě. Otázka je, co má Kafka na mysli, když mluví o „logice“ může jít např. o logiku zákonů, podle kterých byl K. souzen, nebo o stereotypní způsob myšlení, obvyklý v určité společnosti, v určité době, za určitých okolností, k určitému účelu apod. Může jít právě tak o maloměšťácké předsudky, jako o „vědecké“ myšlení, které se omezuje na určitý obor. Otázka je, jestli tato „logika“ člověku, který chce žít, „neodolá“ (to je obvyklý překlad) nebo třeba „neklade odpor“ tak je to doslova a znamená to něco jiného, nicméně i to dává dobrý smysl. K. se totiž nikdy nepokusil o autentickou lidskou existenci, pohodlně fungoval jako eine kleine Schraube in der Weltmaschine (K. Kryl: Číslo na zápěstí), byl zaměnitelným šedým úředníkem kancelářskou krysou, nepokusil se prolomit krunýř životního stereotypu, lidsky důstojnou existenci vyměnil za život psa a jako pes také dopadl: „Wie ein Hund,“ sagte er es war als sollte die Scham ihn überleben poslední věta Procesu zní jako zlověstná předtucha onoho psovi psí smrt. V tom ostatně K. nápadně připomíná jinou klasickou literární postavu stejné doby, která se z obchodníka se psy stává odlidštěnou cynickou obludou („kynikos“ = jako pes), psovsky poslušnou, hotovou však svého pána kdykoli zadávit, prožívající život spíše psí než lidský, jak ji popisuje Holt Meyer v úvaze Čtení Haška s Deleuzem. Jakkoli se může zdát lákavé šťourat se v tomto výkladu ad libitum, nijak to nevylučuje další možné výklady: Proces jako komentář k Dopisu otci nebo nevyléčitelná nemoc jako proces končící popravou bez rozsudku, bez soudce, bez obvinění. Atd. atd. atd… Literární dílo je v tomto případě sémantickou hádankou (hlavolamem, rébusem, hříčkou, stavebnicí pro malé inženýry, logickou či jazykovou hrou slavného syna Krásné Poldi nebo snad hračkou pro hračičky), polotovarem (ostatně nedokončeným, podobně jako Haškův Švejk, nedokončené kapitoly jsou puzzlem s poztrácenými dílky, mozaikou, skládankou podobně jako Pavićův Chazarský slovník), je to výzva pro čtenáře, aby zkoušel různé výklady (jako Jméno růže od Umberta Eca).

V případě Procesu jsme rozebírali klíčovou pasáž, která je podstatná pro pochopení celého díla. V případě básniček to byla reprezentativní ukázka (např. Der Werwolf nebo Der Lattenzaun). Propojili jsme informatické myšlení s porozuměním textu v cizím jazyce a s důležitým tématem ze světové literatury, která je spíš postmoderní (než moderní) a tím pádem má zase co dělat s informatickým myšlením (které je charakteristické spíš pro éru informační nežli moderní-industriální). Ano: postmoderna vyžaduje informatické myšlení.

Studentům se hodina celkem líbila hlavně se mi podařilo nahlodat jejich nechuť k všeobecně neoblíbenému jazyku. Zjistili, že němčina nabízí zajímavé a krásné vyjadřovací schopnosti, které čeština nemá (opačný vztah samozřejmě nebylo třeba dokazovat). Informatika znovu potvrdila notoricky známou zkušenost, že je třeba číst originál, že překlad bývá jen něco jako legendární sedmkrát spařený čaj pro křesťanské psy (už zase pes!) a že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A člověk to zní hrdě (tvrdí Gorkij v dramatu Na dně ;-)

Děkuji svému vzdálenému prastrýci Franzi Kafkovi za jeho literární dílo, paní profesorce Ilse Maršálkové, že mě dvanáct let zadarmo a z čisté lásky učila německy, vedení našeho nejmenovaného gymnázia za neaprobované (a tedy neplacené) zástupy v hodinách německého jazyka, paní kolegyni Dáše Pavlové, že mi přeložila některá obtížná místa v Kafkově Procesu, a (last but not least) svému studentovi panu Michalu Liskovi za jeho studii o Kafkově Procesu, kterou jsem mu dal za úkol vypracovat a zde jsem ji s díky vykradl.


Autorem příspěvku je Ivan Ryant, učitel informatiky a programování na gymnáziu Ústavní v Praze a na ČVUT FIT, před tím softwarový inženýr, žurnalista ve svobodném povolání, podnikatel a programátor. V současnosti nejvíc publikuje na portálu RVP a poněkud zanedbává svoje webové stránky.

Více o informaci (a mnohém dalším) v tomto stylu se dočtete v Ryantově učebnici informatiky. Pokud se obáváte rychlé ztráty půdy pod nohama, začněte přízemnějším a chudším, ale také jednodušším úvodem v učebnici Lessnerově, zejm. částmi 1 a 5. A potom směle zpátky k četbě Ryanta, stojí za to.

2 komentáře:

  1. Tento článek uvádí čtenáře do oblasti konceptuálního modelování. Tématu konceptuálního modelování a zkušenostem s jeho výukou se podrobněji věnuje článek "Víme jak modelovat struktury pojmů" (viz http://ucime-informatiku.blogspot.cz/2016/04/vime-jak-modelovat-struktury-pojmu-1.html). Je to seriál na 3 pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Mohl by mi někdo říct (napsat), jestli by podobná práce s českým textem mohla pomoci např. dyslektikům?

    OdpovědětVymazat