Jak nezprasit povinnou výuku informatiky?

Ilustrace: Dívka sleduje výklad učitelky informatiky a čeká na konec hodiny. Public domain.

Volně pokračuji v sérii reakcí na připravované změny výuky informatiky. Martin Malý má starost, že se z výuky informatiky v podání našeho školství stane nudný opruz. Nebo přesněji: starost mám já. On si je celkem jistý, že to tak opravdu dopadne. Nemám v úmyslu ho přesvědčovat o opaku, zatím víme příliš málo (navíc pokud budou lidé z MŠMT „pracovat“ jako dosud, není se o čem bavit). Přesto chci okomentovat několik souvisejících aspektů.

Příprava

Pro jistotu sem napíšu i to zjevné: výuka informatiky nebude úspěšná bez pečlivé přípravy. Nemyslím tím jen vzdělání vyučujících. Potřebujeme vytvořit materiály pro výuku (nebo přeložit, to je jedno, prostě učinit přístupné těm, kdo je sami od sebe hledat nebudou). Potřebujeme nejen učitele vyškolené naráz pro zvládnutí prvního roka výuky, ale také udržitelný systém průběžného vzdělávání. Potřebujeme fungující komunitu informatikářů, kteří si pomáhají, sdílejí své nápady a vzájemně se učí. Potřebujeme fungující výzkum v didaktice informatiky. Dobrá zpráva je, že na tyhle podmínky schválená strategie více či méně myslí. Závazné změny ve vzdělávacích programech mají přijít, až když je vše připraveno. Ano, píšu tenhle článek z optimistické pozice. Tak dál.

Víme jak

V předchozím přípsěvku jsem argumentoval tím, že matematika (složitá, abstraktní, nepotřebná) ve škole celkem nikoho nevzrušuje a není důvod se vzrušovat programováním (v mnohém podobným) jen proto, že na to nejsme zvyklí a nemáme představu, jak to může vypadat ve škole. Martin Malý to vtipně obrátil a správně upozorňuje, že ale matematiku nemá skoro nikdo rád. K tomu ani nemusí spekulovat, existují celkem jasná data. Stran příčin různí mediální i skuteční odborníci soudí, že je to mj. důsledkem způsobu, jakým matematiku ve školách vyučujeme. Já souhlasím, pan Malý nejspíš taky.

Jeden aktuální příklad způsobu, jak zničit vztah k matematice (odsud), pokud nemáte vlastní. Trochu se teď střelím do nohy a odkážu na článek, který tohle obhajuje s odkazem na informatiku (odkaz od 067, to čtěte). Nekecám. Naštěstí neučím matematiku, hned bych měl potřebu to řešit. Za informatiku jen řeknu, že ne, matematikáři, kvůli nám tohle fakt dělat nemusíte.

Teď bych chtěl ukázat, že to jde i jinak, a jsou lidé, kteří vědí jak. Postupné prosazování výuky matematiky orientované na budování schémat („Hejného metody“) trvá už roky a výsledky jsou pozitivní. Děti si k matematice nepěstují odpor, místo toho si zachovávají zvědavost a rozvíjí schopnost přemýšlet. Souvislost s výukou informatiky: když to jde v matematice, mělo by to jít i v informatice. Máme kde se poučit.


V informatice by to dokonce mělo jít snáz. Je to sice přízemní (tím spíš v porovnání s tím, proč děti baví Hejného metoda), ale naše výukové nástroje jsou barevné, hýbou se a dělají zvuky. Navíc to, jak se hýbou, mají děti přímo pod kontrolou, můžou to měnit, sdílet, vylepšovat... Ten parádní pocit, že jsme něco pochopili, je v informatice umocněn nejen vyřešenou úlohou, ale třeba funkčním robůtkem. Myslím si, že zkazit výuku informatiky dá víc práce, než zkazit výuku matematiky (jakkoliv nechci Malého českou učitelku™ podceňovat). Kdo ví, třeba si nakonec budou brát ostatní předměty z informatiky příklad.


Informatika je navíc oproti zavedeným předmětům v unikátní pozici. Učí se na skoro zanedbatelném počtu škol a neexistuje sdílená představa o tom, jak to dělat správně. Dokonce ani o tom, co tam vůbec patří (nebo proč). To je nevýhoda a problém, ale taky příležitost udělat to tentokrát pořádně. Nepřecpat předmět obsahem, abychom si pak stěžovali, že se to nedá stíhat a musíme hlavně probírat učivo. Nechat žákům čas, aby si vše osahali, prozkoumali, a měli prostor zkusit svoje řešení. Nenavazovat na věkem zkamenělé přístupy k výuce a vyjít místo toho ze současných poznatků.

Pro a proti

Riziko, že informatika ve školní praxi nebude taková paráda, jak si ji malujeme, tady samozřejmě je. Tím spíš, že bude mít každá škola možnost výuku pojmout po svém (to bude mimochodem změna, pokud teď někdo informatiku učí, dělá to státu navzdory). Budou tady žáci, které inforamtika nebude bavit, a bude jich zajisté víc, než dnes. Na druhé straně bude také mnohem víc těch, které bavit bude. To je dáno prostě tím, že jich dnes většina vůbec neví, co je informatika zač.

Otázka, jak moc bude výuka informatiky sama o sobě dobrá nebo špatná, je podružná. Podstatné je, jestli stojí za to. Jestli energie vložená do příprav, čas žáků i učitelů strávený výukou atd. nelze využít lépe. Nemá smysl hodnotit výuku informatiky na nějaké absolutní škále. Má smysl uvažovat, jestli je to lepší možnost proti alespoň stejně realistickým alternativám (nechat současný stav, víc hodin matematiky, dílen, víc „volných“ hodin, o kterých rozhoduje škola, obědy zdarma dokonce až do páté třídy...). Co je lepší, než učit informatiku?