Střípky z konference WiPSCE 2015: Geolokační data a otázky soukromí

Kliknutím zobrazíte plnou velikost fotky posteru.
Nadpis je citace zúčastněné studentky: „Tohle je příliš důležité! Neučte to v informatice,“ protože informatiku v německých školách nemají všichni.
Autorem práce i posteru a je Carsten Schulte s kolegy (mail: schulte na inf.fu-berlin.de).

Jeden z posterů na WiPSCE prezentoval parádní projekt — kdyby se takovým způsobem vyučovalo ICT, tak bych si z něj snad přestal utahovat. Začalo se celkem nevinným zjišťováním, jak vlastně funguje síť GSM.

Studenti to odvozovali sami, z toho, co věděli: existují nějaké vysílače, ty mají asi omezený dosah... postupně došli k tomu, že síť musí na jednom místě ukládat informaci o tom, v jaké buňce (u kterého vysílače) zrovna kdo je. Od toho je krůček k sesbírání takových dat za delší časový úsek. Co taková data o člověku prozradí?

To si studenti mohou zkusit. Malte Spitz před časem zveřejnil data, které o něm několik měsíců sbíral mobilní operátor (vizualizace tady a tady). Váže se k tomu poměrně poučný příběh. Získat vlastní osobní data, která operátor nasbíral, totiž nebylo vůbec snadné. 

Už jednoduchým filtrováním studenti zjistí základní věci, třeba kde člověk obvykle přespává. Autoři projektu zároveň připravili nástroj, který geolokační data promítne na mapu. Tím se další „vyšetřování“ dost usnadní: Aha, cestou z práce se neznámý člověk pravidelně stavuje v prostoru jedné buňky, kde je také školka. Cestuje po celém Německu, ale skoro nikdy za hranice. A cestuje vlakem, což je poněkud atypické a může to lecos prozradit (zejm. těm, kdo vědí, že prý v Německy jezdí politici zadarmo). Studenti tak přichází s nápady a rovnou je zkouší ověřovat, ať už v datech, nebo hledáním na internetu (odehrávalo se na daném místě v daném čase něco politického?).

Ukazuje se, že geolokační data o člověku vytvoří velmi plastický obraz. Obědvá pravidelně ve fast-foodu? Co nám to řekne o jeho zdraví?). Studenti zjišťují, že metadata zdelaka nejsou „pouhá“ metadata. Za zmínku v téhle souvislosti stojí citát bývalého ředitele NSA Michael Haydena z jiného příspěvku na WiPSCE: „We kill based on metadata.“

Poslední část projektu patří rozmýšlení etických implikací. S takto živou zkušeností studenti zaujmou mnohem poučenější stanovisko jak k nastavení vlastního telefonu, tak třeba i k zákonům o data retention.

Tenhle projekt ukazuje nejen, že informatika přesahuje do ostatních předmětů. Myslím, že se shodneme, že takový projekt do výuky patří. Dost kolegů, zejména těch, co informatiku neučí, uvidí hlavní význam ve zjištěních v závěru (např. jaké důsledky může mít sbírání metadat). Naopak fungování sítě GSM a technikality jsou zde prostředkem (jakkoliv nutným), jak se k potřebným výsledkům dobrat.

Zbývá otázka. Který učitel je nejkvalifikovanější ke kvalitnímu vedení takového projektu? Kdo nejlépe podpoří odvozování závěrů o lidech z informací o jejich pohybu? Kdo nejlépe povede diskusi o etice, soukromí, bezpečnosti a souvisejících společenských a politických otázkách? Podle mého soudu to není informatikář.