úterý 8. března 2016

Víme jak se naučit používat tabulkový kalkulátor

Ernst Kretschmer
Tentokrát bych se rád podělil o svoje zkušenosti s projektem, který propojuje informatické myšlení, ICT a pár dalších oborů. Vzhledem k tomu, že projekt byl vydatný a přitom studenty zaujal, doufám, že je vhodným příspěvkem k tématu Jak nezprasit povinnou výuku informatiky.

Téma je trochu pavědecké, asi jako pověstná Lombrosova kniha O typech zločinných, kterou proslavil Hašek ve Švejkovi. Konkrétně se jedná o Kretschmerovu typologii – Ernst Kretschmer se domníval, že podle postavy dokáže rozlišit sklon člověka k některým duševním poruchám. Podobně se v psychologii považují různé druhy temperamentu za dispozici k určitým poruchám (např. melancholická osobnost má sklon k depresi).
Kretschmerova hypotéza o souvislosti tělesného typu s temperamentem je všeobecně považována za nevědeckou. To ale nemění nic na tom, že lidé běžně odhadují temperament neznámého člověka na první pohled. Přitom ovšem působí nejen tvar postavy, ale daleko víc třeba řeč těla, mimika nebo intonace hlasu. Kromě toho víme, že první dojem mnohdy klame, a jsme ochotni jej dodatečně korigovat. Přesto snad v každém, kdo se o Kretschmerově typologii dozví, hlodá pochybnost: Kretschmerova hypotéza může být třeba jen nespolehlivá… Co když na ní přece něco je?

Právě takhle působí Kretschmerova hypotéza i na studenty gymnázia. A to je příležitost, abychom se chopili Kretschmerovy hypotézy jako problému a ukázali si, jak se dá ověřit relevance informace (viz RVP G – Informatika a ICT) pomocí statistických metod (matematika). K efektivnímu řešení problému ovšem využijeme prostředků ICT, zejména tabulkového kalkulátoru a grafického editoru (tady zase navazujeme na výtvarnou výchovu). Potud se jedná o vzornou ukázku informatického myšlení. Navíc je tu samozřejmě i přesah do psychologie (temperament, konstrukce a vyhodnocení testu, statistické zpracování výsledků) a do několika průřezových témat.

V projektu jsme se pokusili zjistit, jak Kretschmerova typologie koreluje s klasickou typologií Hippokratovou, např. zda koreluje typ pyknický se sangvinickým, atletický s cholerickým, astenický s melancholickým nebo flegmatickým atd. Korelace je poměrně pokročilá statistická funkce, v tabulkovém kalkulátoru bývá k dispozici, takže je snadné ji použít, ale zdaleka ne každý chápe, co korelace znamená. Např. Helmut Swoboda (Swoboda: Moderní statistika, Praha: Svoboda, 1977) varuje, abychom zejména nezaměňovali korelaci s příčinnou souvislostí, což je zkrat rozšířený nejen v populární zdravovědě, ale zejména v ekonomice, žurnalistice, marketingu a propagandě. Pověstná je např. pozoruhodně významná záporná korelace mezi délkou sukní a kurzem akcií v padesátých až šedesátých letech.


Obr.: Určení Kretschmerova typu pomocí tabulkového kalkulátoru


Jak jsme postupovali? Začali jsme zprofanovanou Kretschmerovou typologií. Napřed jsme se fotili, pak si každý upravil svoji fotografii na pouhou siluetu své postavy. Podle siluety odhadem určil Kretschmerův typ (pyknik / atletik / astenik) jako trojúhelník do tříosého diagramu. Tento způsob zobrazování výsledků je v psychologii oblíbený – tvar obrazce je charakteristický a zkušený psycholog na první pohled vidí výsledek testu.

Pak jsme se pustili do dotazníků, pomocí kterých jsme určili typ temperamentu podle Hippokrata. Rozdělil jsem studenty na čtyři skupiny, každá skupina zformulovala několik otázek na zjištění jednoho ze čtyř typů. Ptali jsme se na charakteristiky uvedené ve Wikipedii, otázky byly jednoduché a přímočaré, kladné i záporné. Z otázek jsme sestavili dotazník a každý student si jej vyplnil.

Následovala trocha matematiky, abychom při vyhodnocování měřili všechny čtyři typy srovnatelným metrem. A pak už zase diagram, tentokrát čtyřosý – výsledkem byl čtyřúhelník. Čtvercový tvar nasvědčuje na nevyhraněný, vyrovnaný temperament. Naopak člověku, který osciluje mezi manickou činorodostí a útlumem provázeným pesimistickou zádumčivostí, vyjde něco jako štíhlá střelka kompasu. A třeba výraznému flegmatikovi bude ze čtverce vyčnívat jeden vrchol.

Samozřejmě, že každý zná svůj temperament lépe, než se dá zjistit dotazníkem. A co víc, po pár letech soužití ve třídě studenti znají svoje temperamenty navzájem velmi dobře a díky tomu, že společně probírají povahy spolužáků, tak i dost objektivně. Ve skutečnosti jsme tedy nezjišťovali ani tak temperament jednotlivých studentů, jako spíš validovali dotazník. To je důležité zdůraznit, aby studenti nevyvozovali z výsledků testu dalekosáhlé závěry – divné výsledky jsou způsobeny pravděpodobně chybou testu, nikoli abnormalitou studenta. Dlužno ovšem říct, že tvar čtyřúhelníka obvykle seděl jako ulitý.

Pak jsme spojili výsledky všech testů Kretschmerovy typologie a zvlášť všech testů Hippokratovy typologie a propočítali tabulku korelací (3 krát 4 typy = 12 korelací). Dlužno dodat, že významnou korelaci jsme nikdy nedostali. Kromě toho, ať už byl výsledek jakýkoli, patnáct studentů ve skupině tvoří příliš malý vzorek, než aby se výsledek projektu dal brát vážně. Kretschmerovu hypotézu jsme tedy nevyvrátili, protože jsem ji vlastně vyvrátit ani nemohli.

Ovšemže je tento projekt ve škole sotva přípustný, protože v něm zpracováváme citlivé osobní údaje. Když se studenti i učitel mezi sebou dobře znají a důvěřují si, respektují soukromí jeden druhého, o projektu se zbytečně nešíří před vedením školy ani na veřejnosti a dokážou se k sobě navzájem chovat taktně, je projekt proveditelný. Může třídu stmelit a jako každá zkouška ohněm prověří charaktery jednotlivců. Učitel ovšem musí být schopen předem odhadnout, se kterou třídou si dovolí riskovat průšvih.

Projekt není teoreticky nijak zvlášť náročný. Trocha potřebné psychologie celkem nepřesahuje to, co jsme probírali v bakalářském studiu učitelství, trocha středoškolských počtů (spíš než matematiky) a trocha základních dovedností z ICT – to by měl zvládnout každý učitel i každý student gymnázia.


 

Autorem příspěvku je Ivan Ryant, učitel informatiky a programování na gymnáziu Ústavní v Praze a na ČVUT FIT, před tím softwarový inženýr, žurnalista ve svobodném povolání, podnikatel a programátor. V současnosti nejvíc publikuje na portálu RVP a poněkud zanedbává svoje webové stránky. Na našem blogu už psal o interpreteaci textu

4 komentáře:

  1. Jestli by nebylo přesvědčivějsi počítat nějaké průkaznejsi korelace, třeba z přírodních věd...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesvědčivější? To záleží na tom, koho o čem proč chcete přesvědčit.

      Vymazat
    2. Přesvědčivé korelace z přírodních věd se jistě počítají v přírodních vědách ;-)

      Mně se na uvedené aktivitě líbí právě to, že nevyjde. I to by se ve škole mělo ukázat, resp. zažít. I to, že jsou data měkká, beru jako výhodu. Studenti by se ve škole měli zamýšlet nad hranicemi použitelnosti metody a nad tím, jak interpretovat výsledky složitější, resp. problematičtější (např. založené právě na kombinaci zírání na siluetu a self-reported psychotestu). V konečném důsledku se nám jedná mj. o schopnost odlišovat vědu a pavědu, resp. chápat, jak se k tomu odlišení principiálně dojde.

      A samozřejmě: příspěvek na téma hledání korelací v přírodních vědách v souvislosti s informatikou tady na blogu uvítáme ;-)

      Vymazat
    3. S korelacemi v přírodních vědách se musí opatrně. Omlouvám se za redundanci přírodovědcům a matematikům, kteří to asi vědí, a uvedl jsem to ostatně i v článku.

      Přírodní zákonitost se nutně projeví korelací 1 nebo -1 -- to se nemusí počítat. Naopak vysoká korelace ještě neznamená příčinnou souvislost (viz korelace kurzů akcií s délkou sukní). Nízká korelace ovšem příčinnou souvislost vylučuje, to ano. Napadá mě, že vyhledávání nápadně vysokých korelací ve velkých datech by se možná dalo využít k vytipovávání jevů, ve kterých by pak vědci mohli hledat příčinnou souvislost. Bez hledání ve velkých datech se totiž tipuje intuitivně a taky předpojatě, takže to, co si vědci nedovedou předem představit, zůstává nepovšimnuto.

      Vymazat