Koaly na kvadrantovém stromě
Tahle drobná hříčka skrývá obrázek za postupně se zmenšujícími barevnými kruhy. Barva je průměrem barev v zakryté oblasti. Velké kruhy jsou tedy šedé, ale postupně se propracujeme k detailům. Kdo první pozná, co je na obrázku? Kolik kruhů k tomu potřebuje? Jak při rozkrývání postupovat co nejefektivněji? Proč?Z celého procesu lze vytěžit několik pozorování. K rozpoznání obrázku stačí překvapivě nízké rozlišení. Navíc se pěkně ukáže, že zdaleka nepotřebujeme úplné rozlišení na celém obrázku. Pozadí a další oblasti, které nesou infromace málo, můžeme nechat být a reprezentace šedými kruhy nenarušuje rozpoznatelnost obsahu.
Na principu zjednodušování toho, co není zas tak důležité, funguje ztrátová komprese. Nepřekvapí, že se především týká dat, které vnímáme analogově (jednotlivé pixely nám splývají a nerozlišujeme jejich hodnoty, na rozdíl třeba od písmen nebo číslic). Aplikace s koalami tenhle princip pěkně vizualizuje. Na stejné myšlence jsou založeny i kvadrantové stromy, které slouží právě k úsporné reprezentaci obsahu nějaké plochy (lépe se to pochopí z obrázků, tady jsou ještě zábavnější souvislosti).
 |
| Různé části Q-Stromu reprezentují různé části obrazu. Nick Johnson, 2009, Nick's Blog |
Zbývá zodpovědět, jak do aplikace dostat vlastní obrázek: do URL se přidá URL požadovaného obrázku. Kontrolní otázka pro žáky: proč je asi potřeba URL obrázku nejdřív nějak podivně zakódovat? Pro zvídavější žáky: co to je za kódování?
S pomocí návodu se mohou žáci potrápit a překvapit navzájem. A je to příležitost k dalším otázkám: Jaký obrázek je nejtěžší k uhodnutí? Čím to je? Jaký uhodnout vůbec nelze? Jaký druh obrázku je pro rozkrývání nejzábavnější? Mohou dva různé obrázky v aplikaci vypadat stejně?
ASCII na bicí
K téhle drobné hříčce se hodí sluchátka. Nic jakože převratného, ale žáci uvidí (nebo spíš uslyší), jak zápisem z jednotlivých znaků kódují zvuk vycházející z počítače. Sadu samplů lze zaměnit za jiné (neboli tentýž kód lze interpretovat různě), kulaté závorky zrychlí tempo, výsledek práce lze sdílet přes URL.Povede se zadat (zkopírovat) sekvenci jen z poslechu? Jaké sekvence jsou na odposlech těžší, jaké lehčí? Lze při hledání postupovat nějak systematicky? Kolik je různých řešení, jak se liší? Kolik z nich je nejkratších? Je sekvence na tři, čtyři, nebo jiný počet dob? Jak to zjistit „od ucha“, jak to zjistit z kódu? Jak by šlo aplikaci pro uživatele zpříjemnit, co dalšího by mohl ten „jazyk“ umět?
Výtvarka i pro nemehla
Tentokrát nemám na mysli moje oblíbené rekurzivní kreslení. Tady a tady si můžeme ukrátit čas tvůrčím způsobem. Dá dost práce udělat něco ošklivého. Výzva bude spíš v nalezení způsobu, jak svoje umělecké dílo odlišit od ostatních, založených na stejném algoritmu.
Tady s dovolením přestanu křečovitě šroubovat informatické pozadí. Hodnotu těchto drobností vidím jinde. Kromě informatiky máme naše svěřence naučit pracovat se všemi těmi důležitými aplikacemi, a nejlíp taky těmi, co budou aktuální až za několik let. Překládám si to mj. tak, že je třeba umět se zorientovat v novém, neznámém programu. Někdo je přirozeně zvědavý a všechny čudlíky prozkoumá, někdo ne. Takovéhle programy, myslím, návyk prozkoumávat podporují. Ovládání proto nevysvětluju, místo toho jenom naznačím možnosti ukázkou rozličných výsledků.
Kolaborující hadi
Ti ani komentář nepotřebují. Záleží na každém, jak aktivitu zaměří a co z ní vytěží.Další zdroje pro informatiku
Pro úplnost uvedu několik odkazů na obvyklejší materiály. Pořád totiž potkávám kolegy, kteří je neznají, což mi připadá škoda. Zásobu informatických úloh nabízí archiv Bobříka, pro závěrečné hodiny informatiky se výborně hodí. Pro někoho netradiční aktivity lze najít v materiálech Computer Science Unplugged (český překlad), další pomalu přibývají on-line učebnici. Další osvědčené možnosti uvádí přehled na codeweek.jsi.cz.Těším se, že se v diskusi podělíte o další náměty a odkazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat