Střípky z konference Didinfo 2015

V polovině dubna proběhla v Banské Bystrici konference
Didinfo. Konečně jsem se dostal k sepsání několika momentů, které mi uvízly v poznámkách či paměti. Články tu budou nakonec nejspíš dokonce tři, tak to bylo zajímavé. Pojeďte příště taky.

Příspěvky

Jiří Vaníček mluvil o zkušenostech, jak Scratch a badatelsky orientovaná výuka sedne budoucím učitelům informatiky. Eva Mészárosová (mimo jiné) porovnala učebnice Pythonu. O něm mluvil i Peter Tomcsányi. Na FMFI UK v Bratislavě učí budoucí informatiky v Pythonu už druhým rokem, takže jsme se dozvěděli několik tipů, (ne)návazností a potenciálních zádrhelů. Python jim umožňuje učit algoritmy a datové struktury a nepracovat primárně a především s dokazováním jejich vlastností, ale spíš s experimentováním a měřením.

Některé příspěvky se hodně opíraly o poznatky a nástroje pedagogiky a psychologie. To mě potěšilo a leccos jsem se dozvěděl. Informatikáři jsou často původně jiného než humanitního zaměření (jako já) a na naší práci je to občas znát. Jedním z příznaků je tendence objevovat a vyvíjet si všechno samostatně, i když leckteré výsledky a nástroje jsou k dispozici. Mária Spišáková tak pomocí příslušného standardního nástroje posuzovala motivaci žáků a pozitivní a negativní vliv strachu (třeba z nezvládnutí úlohy). Veronika Stoffová představila sématnický diferenciál a jeho použití.


Abych se nerozepisoval moc, odkážu na program konference, kde jsou uvedeny anotace jednotlivých příspěvků.

Náboženské spory o první jazyk nekončí

Několikrát se během konference vynořilo téma vhodného prvního programovacího jazyka (a paradigmatu). Pascal asi už definitivně umřel (tedy mezi „akademiky“, na školách se mu daří dobře), ale nadále tu máme C s rodinou, Javu, nejnověji Python, a o něco hlouběji máme spory o algoritmizaci, vývojových diagramech a objects-first, resp. architecture-first přístupech. Mezi tím z úrovně základek vykukuje Scratch a další „blokové“ jazyky, Logo (aby toho zmatku nebylo málo, tak Logo vzniklo jako neprocedurální jazyk) a na mnoha školách mají licence Baltíka.

Píšu to proto, že mě ty diskuse z několika důvodů překvapily a zaskočily. Myslel jsem, že tohle už je za námi. Učitelé opravdových programátoři se ale nadále přou s učiteli pojídačů koláčů. Předně jsem si ale myslel, že když už se diskutuje, tak věcně. Že třeba máme jasná kritéria, na kterých se lze shodnout a podle kterých se rozhodujeme. Že třeba máme nějaká data, na základě kterých splnění jednotlivých kritérií zjišťujeme.

V diskuzi se tak třeba dozvíme, že syntaxe Javy má výhodu, protože ulehčuje přechod na spoustu dalších jazyků v praxi. Nedozvíme se už, jestli to je úvaha na základě toho, jak jsou si syntaxe podobné, nebo výsledek odpovídající studie. Nebo se dozvíme, že Java má nevýhodu, protože složitá syntaxe dělá studentům potíže. Nedozvíme se už, jak se to měřitelně projevuje (kromě osobních zkušeností jednotlivců, které ale nelze zobecnit). Dozvíme se, jestli jsou lepší jazyky vyžadující deklarace proměnné nebo ne: deklarovat je prostě správné (nebo naopak). Skutečný vliv (ne)deklarace proměnných na to, co a jak dobře se studenti naučí, se nedozvíme.

Argumentuje se tradičně po ajťácku, tedy HLAVNĚ PLAMENNĚ, osobním názorem a osobní zkušeností. Aby to nevyznělo nesprávně: většina účastníků se na základních věcech shoduje (i se zbytkem světa), není to tak, že by mezi informatikáři panoval nějaký principiální rozpor. Rozmanité menšiny ale existují a nelze zanedbat (ani to asi nikdo nechce, naopak). Poukazuji jen na to, že nám v diskusi chybí data, a její zanícení účastníci to nevidí.

Pozitivní závěr by zněl, že je toho ještě hodně k prozkoumání. Teď ještě aby se do správně zacíleného průzkumu někdo pustil.

Setkávání

Abych skončil pozitivněji: Konference Didinfo se účastní i učitelé z praxe. Mohlo by jich být víc, ale i tak jde o cenná setkání. Už jen snaha naladit se na společnou řeč stojí za to. Jinak se nepřestaneme divit, proč se výsledky výzkumu neuplatňují v praxi (ti natvrdlí učitelé!), a z druhé strany proč jsou výsledky výzkumu praxi tak vzdálené (ti akademičtí tlachalové!). Z příspěvků učitelů lze vyčíst mnohé např. o tom, jak vnímají (akademiky napsané) kurikulum a s jakými se potýkají problémy. Na druhé straně je vystoupení nutí nějaký aspekt svojí práce metodicky uchopit a prozkoumat.

(A poslední slovo: nejlepší programovací jazyk pro začátečníky je jednoznačně a bez debaty Python, především proto, že ho mám nejraději, a je nás víc.)