Čtenářům blogu asi soutěž Bobřík informatiky netřeba představovat. Ne každý ale ví, že je to soutěž mezinárodní. Účastní se přes třicet zemí, a žáci z téměř stovky zemí (to kvůli pětadvaceti tisícům žáků francouzských škol v 72 zemích mimo Francii). Je dost možné, že letos dosáhneme milionu účastníků.
Soutěžící se v úlohách setkají s informatickými koncepty a strukturami v přístupné formě. Úlohy jsou oproti např. olympiádám velmi snadné a celá soutěž je záměrně online. Cílem je maximálně usnadnit účast a co největšímu množství žáků a studentů ukázat jinou tvář informatiky. Organizátoři se snaží podporovat i výuku jako takovou, úlohy proto doplňují vysvětlením řešení a informatických souvislostí. K úlohám se tedy učitelé mohou v dalších týdnech vracet a podrobněji předstovovat jednotlivé části informatiky. V různých zemích vychází brožurky se sbírkami úloh a další publikace pro učitele. Bobřík poskytuje také množství příležitostí pro výzkum didaktiky informatiky.
Příprava jednoho ročníku soutěže
Organizátoři jednotlivých zemí v průběhu roku shromažďují náměty a během zimy a jara pracují na nových úlohách. K danému termínu úlohy odešlou ke vzájemnému posouzení. V následujících týdnech pak naopak prochází úlohy kolegů a připisují komentáře: čemu není rozumět, co je špatně obsahově či didakticky, jestli úloha není málo či příliš obtížná a především jak by bylo možné ji vylepšit atd. Autoři své úlohy případně upravují. Po tomto prvním kole konečně přichází osobní setkání. Organizátoři se na necelý týden sjedou na určeném místě a v menších skupinkách pilují úlohy do finální podoby.Z nich si pak jednotlivé země vybírají ty, které použijí ve vlastní soutěži. K tomu je tedy třeba úlohy přeložit, opět detailně zkontrolovat a vložit do soutěžního systému. Některé země si přidělají práci s dalšími úlohami přípravou druhého kola pro nejlepší účastníky (letos se k nim přidáme). První kolo probíhá ve všech zemích ve stejné době, takže zpoždění v přípravě nepřipadá v úvahu.
Novinky a další vývoj
Workshop je zároveň příležitostí vyřešit otázky organizace a dalšího vývoje mnohem efektivněji než mailovou konferencí. Poměrně rychle přibývají nové země a dosavadní neformální organizační struktuře dochází dech (tím spíš, že mnozí zúčastnění Bobříka organizují v rámci volného času a téměř bez rozpočtu). Kromě samotné struktury a jejího vedení se řeší i otázky ryze praktické. Např. země na jižní polokouli mají školní rok naopak a soutěžit v listopadu se jim vůbec nehodí.Další témata k diskusi jsou soutěžní systémy jednotlivých zemí, ať už jde o způsob bodování nebo technické řešení serverů, databází úloh a implementace úloh interaktivních. Žádné jednotné řešení není předepsáno, což umožňuje přizpůsobit se místním podmínkám a učit se ze zkušeností ostatních.
Nejpodstatnější na celém setkání je ale práce na úlohách a příležitost porovnat různé přístupy k informatice a její výuce. Nedá se říct, že bychom se nakonec vždy shodli. Ale diskuse s lidmi, kteří mají své postoje dobře promyšlené, pomáhá promýšlet postoje vlastní.
Jak se pozná dobrá bobří úloha
Podívejte se na bobří úlohy z minulých let. Nejlepší úlohy ilustrují nějaký hlubší informatický koncept. Přitom nevyžadují složité vysvětlování ani předchozí znalost informatiky. K vyřešení je potřeba pracovat s nějakou základní informatickou strukturou, prozkoumání algoritmu, nebo chytrý nápad (do soutěže ale nedáváme chytáky). Ideální je, když takový chytrý nápad spolehlivě vede k výsledku, na rozdíl od nahodilého zkoušení možností.Tady si na příkladu zkusím, jak nám funguje vkládání jednotlivých úloh do externích stránek:
Vysvětlení musí být srozumitelné především těm, kdo si s úlohou neporadili. Osvětluje, které řešení je správné, proč je správné, jak k němu lze dojít (nikoliv hádáním) a proč právě takový postup funguje. Není prostor vše exaktně dokazovat, účastníci nicméně vidí, jak informatici o problémech uvažují. Ti talentovaní pak už náležitosti přesného důkaz snadno doplní.
Důležitá součást vysvětlení je také souvislost s informatikou. Účastníci (a často i jejich učitelé) mají o informatice velmi zavádějící představy. Tím pádem leckdy neodhalí, čím je ta která úloha vlastně informatická. Proto každá úloha obsahuje aspoň krátký odstavec o tom, co je vlastně v jejím pozadí.
Celá řada kritérií je spíše technických. Třeba použité obrázky musí být správně licencované a úlohy musí umět vyřešit i barvoslepí (takže kdykoliv záleží na barvě, doplňujeme třeba různé druhy šrafování).
Kromě toho jsou samozřejmě otázky, na kterých se neshodneme. Informatici typicky očekávají plný popis použitých pravidel v zadání úlohy, mnozí učitelé naopak mají za to, že si něco mohou účastníci domyslet zdravým rozumem. Výbornou střední cestou (nebo spíš objížďkou) jsou v takové situaci interaktivní úlohy. Účastníci si v nich mohou sami osahat, co jak funguje (např. jestli lze v bludišti chodit i šikmo). Podobně ne všichni očekávají ve vysvětlení řešení přiměřený důkaz jeho správnosti. Zásadní je to zejména u optimalizačních úloh, kde správnost prostě není na první pohled vidět.
Vděčným tématem diskusí jsou také témata na hranicích informatiky. Máme styčné plochy s matematikou, takže se objevují úlohy z logiky, kombinatoriky a vůbec diskrétní matematiky. Je zajímavé sledovat, kde vidí hranice ve kterých zemích. Ještě zajímavější je zkoumat konkrétní formulace a hledat kritéria, která činí úlohu informatickou či matematickou. Další (pro bobříka) okrajová témata jsou např. různé hlavolamy, autorské právo, sociální sítě nebo historie informatiky. Patří takové otázky do informatiky, patří do soutěže? Proč?
Úlohy za Česko připravuje poměrně úzká skupinka autorů. Jistě se nebudou zlobit, když pošlete svůj námět. Může se objevit v dalším ročníku soutěže a oslovit stovky tisích žáků po celém světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat