Jestli se pohybujete kolem výuky informatiky (nebo vůbec kolem dětí a technologií v libovolné kombinaci), dřív nebo později Vás někdo upozorní na knížku Manfreda Spitzera Digitální demence. Mně už se to stalo několikrát. Co na ni říct?
Vidím dvě možnosti: Odkázat dotyčného na kratší recenzi Michala Kašpárka, nebo na delší text, který napsal Michal OpravduTenWolf Rybka. Mimochodem, oba dva doporučuji ke sledování.
Ta kniha je patrně tak špatná, že není třeba ji číst. To je potěšující zpráva. Zbyde nám čas na čtení něčeho dobrého, třeba právě na doporučení Michala Kašpárka. Nebo se v ušetřeném čase ponoříme do skutečných problémů spojených s technologiemi, které načrtl Michal Rybka.
Tím „špatná“ nemám na mysli to, že by snad kniha předkládala názory, které se mi nelíbí. Špatná je proto, že ty názory nejsou nikterak nové či zajímavé, a zároveň jsou velmi špatně vyargumentované. Snad má dokonce v něčem pravdu, jenže není, jak to poznat. Takovou knihu není třeba číst, ani když chceme získat nějaký kritický pohled.
Pro zamyšlení o tom, co dětem mohou technologie naopak přinést (kognitivně, nikoliv jen barvičky a interaktivní blikání) přikládám následující video:
Žádné komentáře:
Okomentovat