Poločas rozpadu je doba, za kterou se rozpadne polovina z daného počtu částic. Máme-li kostku uranu, za 710 milionů let se polovina atomů v té kostce změní na jiné. Předem nevíme, které atomy to budou, ale s přiměřeně velkou kostkou můžeme bezpečně tvrdit, že jich bude půlka. Počkáme-li ještě jednou tolik, přemění se nikoliv druhá polovina kostky, ale polovina zbylých atomů uranu v kostce. Zbude jich tedy čtvrtina. Nějaké tři čtvrtiny kostky tam pořád jsou, ale už to nebude původní uran.
 |
| Jak ubývá uran na svislé ose, když čas běží po vodorovné. Na které ose půlíme? |
Poločas by ale měl značit polovinu nějakého času, jako třeba u fotbalového zápasu. Poločas rozpadu by pak vycházel z délky trvání rozpadání. Poločas rozpadu igelitového sáčku, který se rozpadá pověstných 500 let, by byl 250 let. Jak ale víme, takový údaj by nebyl příliš užitečný. Totiž: kolik sáčku zbývá po 250 letech rozpadání? Chceme dobře popsat exponenciální průběh radioaktivního rozpadu. Ve skutečnosti nás proto zajímá doba, za kterou se rozpadne (první!) polovina sledovaného materiálu. Půlí se rozpadání té látky, nikoliv čas. Vhodnější termín by tedy byl čas polorozpadu.
A není to jedno?
Nevím. Jenže pravidelně potkávám studenty, kteří nerozumí exponenciálnímu vývoji (byť v kontextu informatiky vídáme častěji exponenciální růst). Tak si říkám, že by přiléhavější pojmy mohly přispět k lepšímu pochopení jejich skutečnému významu. Například jak to vypadá, když se na exponenciální růst podíváme s odstupem a porovnáme ho s růstem lineárním. |
| Jak vypadá zelený exponenciální růst ve srovnání s červeným lineárním, když se podíváme na "BIG PICTURE". Na konkrétních hodnotách parametrů přitom vlastně nezáleží. |
Máme takovéhle přešlapy v informatice? Bylo by užitečné je najít a vymýtit. V tomhle ohledu máme lepší výchozí postavení než ostatní předměty. Neneseme si s sebou dlouhou a zažitou historii. Didaktická transformace vědní informatiky na školní informatiku teprve probíhá.
Takže: Které informatické pojmy jsou matoucí a jejich intuitivní či doslovné chápání ve skutečnosti brání proniknutí k podstatě věci?
Tohle je spíše lingvistický, nebo možná ještě lépe fenomenologický problém, než cokoliv jiného. Je to asi jako kdybyste chtěli tvrdit, že kroužek na klíče ve své podstatě nemusí být nutně kroužek. Jako nic proti ničemu, ale zase bych z běžných věcí nedělal velké problémy. V tomhle ohledu zastávám jednoduše principy Occamovy břitvy.
OdpovědětVymazat