Strategie digitálního vzdělávání aneb neztratit stopu

Letošní rok (2016) je/bude ve znamení inkluzivního vzdělávání. Jistě je důležité věnovat pozornost vzdělávání dětí s handicapem. Ovšem z hlediska naší ekonomiky a možná i celé společnosti je podle mne zásadnější digitální (ne)gramotnost českých žáků, učitelů, ale i zaměstnanců a úředníků. Dopady neschopnosti produktivně využívat IT a zejména neschopnosti umět vyhledat a kriticky posoudit relevantní informace na celou společnost jsou nenápadné, ale velmi závažné.

Vláda ČR v roce 2014 schválila dokument STRATEGIE DIGITÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ DO ROKU 2020. Jeho obsah je podle mne skvělý, kdyby byl naplněn, znamenalo by to posun (k lepšímu) ve využívání IT ve vzdělávání. Začal jsem se proto o tuto strategii digitálního vzdělávání (dále SDV) zajímat více.

My máme strategii, co jiné státy?

Jiné státy (Anglie, Německo, Finsko) nepřipravují strategii SDV. Tyto státy ji vytvořily před několika lety a nyní již mají za sebou přechod k digitálnímu vzdělávání, které je součástí jejich osnov, na které mají vyučovací hodiny a na které věnovaly finanční prostředky pro zajištění učitelů i výukových materiálů. 

My uvažujeme, že bychom SDV zavedli. Pokud vím, na MŠMT tuto oblast stále nemá nikdo na starosti, neexistují konkrétní kroky ani jejich plány a nikde jsem nenalezl/neslyšel ani zmínku o miliardách, které jsou na tuto oblast vyhrazeny. MŠMT si nejspíše představuje, že tato zásadní změna výuky v českém školství bude financována z evropských fondů a realizována nadšením učitelů.

Oblast, která nejspíše rozhodne o konkurenceschopnosti ČR v dalších letech, nemá na MŠMT svého náměstka, svůj odbor, vlastně nikoho. To si tam nevšimli, že většina lidí sedí v zaměstnání většinu doby u počítače a neumí s ním produktivně pracovat? A dále, že (téměř) všichni lidé dnes využívají IT jako zdroj (dez)infomací, jako určující činitel svých hodnot a životních postojů? A že současná inkluze bez využití IT nemůže dopadnout dobře?

Konkrétní zkušenost z Německa

Využil jsem projekty Výzvy 56 v roce 2014 na shadowing, užil jsem si pobyt na bilingvilním víceletém gymnáziu v německém městě Bocholt (Severní Porýní-Vestfálsko). Nebudu čtenáře rozčilovat výší platu německých učitelů, zázemím a postavením (a z něho plynoucím vztahům ve škole se žáky) učitele. Soustředím se pouze na stav realizace změny vzdělávání, která v této spolkové zemi již proběhla. Měl jsem možnost navštívit hodiny IVT, fyziky, výtvarné výchovy, dějepisu a angličtiny. A diskutovat dlouhé hodiny s učiteli i s vedením školy. Takže jsem zjistil toto:

• Proběhla změna osnov a náplně výuky. Faktografie byla zásadně omezena. Opravdu zásadně, dějepis nebyl o datech a o panovnících, ale o pochopení důvodů, průběhu a důsledků událostí. Fyzika nebyla postavena na vzorcích, ale na zapojování obvodů a chápání jejich funkce, na vysvětlení jevů s pouze malým matematickým doplněním, ne zejména o počítání příkladů.
• Informatika byla postavena na úroveň zásadních předmětů. V ročnících odpovídajících základní škole se probíraly základy fungování IT a využívání kancelářských a grafických programů, dále hledání a posuzování informací a velký důraz byl kladen na bezpečnost, autorská práva a ochranu soukromí uživatelů. Již na ZŠ se začíná s výukou programování, základní struktury a principy jsou vykládány a ukazování v prostředí MIT Scratch, posléze MIT App Inventor (založeno na Google API).
• Na střední škole je výuka výrazně zaměřena na algoritmizaci, obecná témata IT vědy a zejména na programování (v jazyku JAVA podle jednotné zemské učebnice, prostředí GreenFoot). Střih videa a práce s grafikou byly součástí hodiny výtvarné výchovy. Učebna VV měla odpovídající technické vybavení (malé studio) a učitel bych na tuto oblast kvalifikovaný odborník.
• Vše v pohodě a klidným tempem, důraz byl kladen na samostatnou práci žáků. Na druhém stupni ZŠ mají 2 hodiny IT v každém ročníku, na SŠ 3 hodiny IT v každém ročníku (jedna dvouhodinovka a jedna hodina). (U nás: 1 hodina za celou dobu druhého stupně ZŠ a 2 hodiny ve dvou ročnících SŠ.)
• Výuka IT byla podpořena kvalitními učebnicemi a webovými materiály (www.inf-schule.de).

Stručně: Pamatuji se na hesla z dob socialismu typu „dohonit a předhonit“ vyspělé státy. Realisté věděli, že to znamená spíše: „neztratit stopu“. My nyní uvažujeme o tom, že bychom (třeba možná) mohli naplánovat to, co už ostatní státy zavedly do praxe a nechceme tomu věnovat čas (hodiny), úsilí (kvalifikované učitele) a zejména peníze. Jak toto dopadne?

Strategie digitálního vzdělávání naplněna nebude

Stejně jako před cca 10 lety realizovaný projekt „Indoš“, mezi učiteli IT přezdívaný „Zlodějoš“. Tehdy GD (generální dodavatel, mezi učiteli VT přezdívaný „generální dojitel“), dodal polovině škol „supervýhodně“ jeden zcela úžasný, zázračný a dokonale zabezpečený počítač (nešlo na něm instalovat žádné jím neschválené programy ani stahovat obrázky či zvuky z Internetu). Takovému zázraku a úžasným službám odpovídala i supervýhodná cena, cca 170 000 Kč za kus. (Za obyčejný kancelářský komp s cenou do 20 000 Kč.)

Přínosy pro žáky limitující k nule. Nepočítáme-li tisíce nových „grafiků“ matlající své úžasné výtvory v programu Malování či vytvářející „nepřehlédnutelné“ texty s využitím WordArtu a podobných hrůz. V lepším případě trocha procvičené látky díky programům Terasoftu. Za tuším cca 5 miliard opravdu „skvělé“.

Proč? Pokud nejsou k dispozici kvalifikovaní učitelé se zázemím (technickým a organizačním), čas (hodiny pro výuku), osnovy a kvalitní systematické výukové materiály, tak se žádná skutečná výuka realizovat nedá. Na učitele IVT a správce VT se projekt „vykašlal“ a stejný stav je i nyní. Kvalifikovaní učitelé VT nejsou k dispozici a správce VT ve škole (se stovkami počítačů a dalších IT zařízení) prostě pro MŠMT stále neexistuje, tato pozice nikdy nebyla zřízena.

Podobně to proto dopadne i nyní. Nic z výše uvedeného (viz Německo) není k dispozici. Takže v roce 2020 bude SDV jistě úspěšně papírově vyhodnocena, budou zpracovány zprávy k čerpání miliard z evropských fondů na podporu SDV. Odhaduji, že budou pořízeny například: interaktivní tabule (takové malé nízko pověšené plátno), tablet pro každé dítě (a pro každého učitele náramek sledující jeho aktivitu), dále úžasné nově vytvořené s ničím nekompatibilní výukové materiály a samozřejmě školení pro učitele realizovaná různými ziskovými či neziskovými organizacemi, která (zázračně) nahradila léta vzdělávání a praxe v oboru IT.

Evropské fondy budou (skoro) k ničemu

Proč? Protože ve školách vyučují (zatím) hlavně lidé, učitelé. Samotná technika, která nejspíše bude díky fondům nakoupena, bude pro špatně motivované a vlastně nevyučované dětí hlavně na hraní. A investice do lidí (odborníků v oblasti IT) MŠMT očividně vůbec nechystá. Protože pokud by o nich uvažovalo, tak by vědělo, že kvalifikovaný učitel (IVT) se nejdříve vzdělává 5 let ve škole a dalších 5 let svého profesního rozvoje se postupně stává ve své oblasti odborníkem. A tedy by zacílilo prostředky a metodiku na tyto lidi už před min. 5 lety, protože reálně prováděná SDV (opět viz Německo) si vyžádá tisíce kvalifikovaných učitelů IVT. (Ne těch, kteří umí stavět ze stavebnice Merkur, ale těch, kteří do hloubky rozumí IT, zpracování informací, kritickému myšlení a programování.)

Co by bylo zapotřebí skutečně udělat?

Abych jen nepsal, co je špatně, zkusím nastínit, co by mělo MŠMT (začít, hned) dělat. Je to jednoduché: plnit (svoji vlastní) strategii. Tj. přečíst si ji, kvalifikovaně odhadnout náklady a začít ji realizovat třeba tím, že pro ni zřídí samostatný odbor či náměstka nebo alespoň někoho, kdo nebude ostatním úředníkům pro legraci, když přijde s požadavkem na pár miliard z rozpočtu (českého, ne cizího).

Vždyť SDV předpokládá:

• Zásadní změnu obsahu výuky (RVP) většiny předmětů, možná největší za posledních snad 80 let. Viz Německo výše: je zapotřebí snížit faktografický obsah mnoha předmětů a posílit obsah předmětu Informatika tak, aby žáci byly schopni sami vyhledávat (a kriticky posuzovat) relevantní informace. (Ukázat jim pokročilé vyhledávání přes Google toto opravdu NENÍ.)
• Změnit hodinovou dotaci (mnoha) předmětů a posílit výuku využívání IT, informatiky (informatického/kritického myšlení) a programování. (V jedné hodině za druhý stupeň a ve 4 hodinách na SŠ výše uvedený bod prostě není možné realizovat.) Rozvoj kritického myšlení a schopnosti pracovat informatickým (algoritmickým) způsobem je běh na dlouhou trať, na mnoho let systematické výuky.
• Je zapotřebí aktualizovat maturitní katalog předmětu Informatika a udělat z něho (zatím volitelný) předmět ke státní maturitě. Díky tomu bude alespoň jasný cílový stav, který by SŠ měly dosáhnout. U ZŠ podobnou roli hrají nedávno vytvořené standardy znalostí.
• Výuka by měla být podpořena profesionálně zpracovanými výukovými zdroji a učebnicemi (viz uvedený příklad www.inf-schule.de). U nás takové materiály také mohou vzniknout a třeba i lepší: například cyklus (NEZ)KRESLENÁ VĚDA, podívejte se třeba na díl o fungování počítače. (Zde je podle mne velký prostor na využití dotací z EU.)
• Systémové zařazení a odpovídají ohodnocení IT správců ve školách. Středně velká škola má/bude mít minimálně stovku IT zařízení, časem několik stovek. Na takový počet má každá normální firma kvalifikovaného správce na plný úvazek. Ve školství tato funkce oficiálně NEEXISTUJE. ICT koordinátor má koordinovat využívání ICT ve výuce (které bude nejspíše časem běžné v každé vyučovací hodině) a ne řešit nefungující hardware a správu školní sítě.
• Změna hodinové dotace si vyžádá tisíce kvalifikovaných učitelů IVT, kteří ve školách nejsou, na trhu práce nejsou, na pedagogických vysokých školách nestudují a pokud někde jsou, do školství za 22 000 Kč hrubého prostě nepůjdou. Říci, že nároky na učitele IT jsou vysoké a na trhu práce je jich nedostatek, a proto je zapotřebí je (mimořádně) finančně ohodnotit, zvládli tuším v Hongkongu, u nás je to utopie. České řešení nejspíše bude takové, že učitelé, kterým se ev. sníží úvazek, budou učit jako „bokovku“ informatiku.

Výše uvedený bod je bohužel ze všech nejdůležitější. Desetiletí opomíjení vzdělávání pedagogů vyučujících IT způsobí neúspěch jakékoliv koncepce digitálního vzdělávání v českém školství. Toto se prostě do roku 2020 podle mne vyřešit nedá.

Proč vznikl tento text?

Nejenom jako reakce na můj pobyt v Německu a na zklamání z 25 let v českém školství. (Ne z dětí a z učitelů, ale z postoje státu a MŠMT ke školství.) To by mi za hodiny času nestálo.

Je to nepatrný pokus, upozornit na něco důležitého – digitální vzdělávání, které je nyní kvůli inkluzi a uprchlíkům zcela na okraji zájmu a které proto na 95 % špatně dopadne (dávám 5 % na alespoň malý pokrok – stále jsem optimista). ČR spadne to digitální propasti, naše děti budou věřit každému nesmyslu, který najdou „na Internetu“ (rozlišit web a Internet samozřejmě neumí) a naši pracovníci budou posunovat nadpisy na střed mezerníkem…

---

Autorem článku je Ing. Pavel Roubal, dlouholetý učitel a správce sítě na Gymnáziu Pacov, autor učebnic, knih i manuálů z oblasti výpočetní techniky, člen Jednoty školských informatiků. Od roku 2008 působí jako člen ICT panelu NUV (dříve VUP) pro aktualizaci rámcových vzdělávacích programů pro základní školy a gymnázia. Spolupracoval také s CERMAT na tvorbě maturitních katalogů a jako autor a revizor testových úloh ke státní maturitě z Informatiky. Absolvent fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a distančního pedagogického studia, začínal jako správce techniky a programátor.